Živá voda

V Erbenově pohádce O živé vodě měl král tři syny. Když dorostli do mužného věku, král onemocněl. Jeho oči se staly citlivé na denní světlo, tudíž svůj život musel trávit ve tmě. Po nějaké době měl opakovaný sen o zázračné vodě, kterou si nemocné oči opláchnul a uzdravil se. A tak povolal své tři syny a požádal je, aby mu zkusili živou vodu nalézt a přinést. Nejdřív se vydal na cestu nejstarší syn, a když se dlouho nevracel, vydal se do světa i ten prostřední. Oba si nabrali z královské pokladnice spoustu zlata, a jak se později ukázalo, vše prohráli v kostkách se třemi krásnými pannami v jedné hospodě, na kterou cestou narazili. Když prohráli svého koně i sami sebe, bylo dokonáno a stali se majetkem tří panen. 

Nakonec přišla řada na nejmladšího syna. Kralevic si vzal z otcova pokladu jen tolik, co považoval za nutné výdaje a vydal se na cestu. Město a hospodu, v níž skončili jeho dva bratři, minul bez povšimnutí a pokračoval ve své pouti. Cestou se spřátelil s vlkem, jenže se stal jeho rádcem a průvodcem. Nakonec ho i dopravil na svém hřbetě do zakletého stříbrného zámku na křišťálové hoře, kde se nacházely dvě studnice. Jedna s mrtvou a druhá se živou vodou. Podle rady vlka se měl po nabrání živé vody okamžitě vrátit zpět, aby se vyhnul nebezpečí. Kralevic si nabral ze studny živou vodu, ale nakonec ho přemohla zvědavost. Vydal se zámek prozkoumat. Krásná pohádka pak pokračuje dál a na rozdíl od Erbenových příběhů v Kytici, měla i šťastný konec.

Jako malý kluk jsem měl četbu lidových pohádek rád. Fascinující příběh o mrtvé a živé vodě jsem objevil i v další Erbenově pohádce, Zlatovlásce. Zaujalo mě, jak se nejdříve postižená osoba musela pokropit mrtvou vodou, aby se zhojily rány a poté živou vodou, která dokončila léčbu. Stará moudrost z pohádky jakoby nám radila, že se něco v ráně musí nejdříve usmrtit, aby něco jiného zase mohlo žít. Medicína toto zapomenuté vědění předcházejících generací znovu objevuje a k léčbě pacientů používá mj. různá antibiotika a dezinfekce. Ve středověku, kdy felčar či spíše lazebník drasticky využíval k léčbě nemocných opakované pouštění žilou, se původy nemocí přisuzovali božímu trestu, špatnému vzduchu, či zápachu. Původce nemocí se podařilo určit až později, kdy byl objeven mikroskop a mikrobi.

Moderní věda pod pojmy živá a mrtvá voda rozumí aktivovanou vodu, kterou je možné si vyrobit v domácích podmínkách pomocí speciálního aktivátoru. Aktivovaná voda se dnes používá k léčení v mnoha zemích a její výrobci se pokouší navázat na tradiční přírodní minerální a pramenité vody. Pod pojmem živá voda se z ní však stal byznys a bohužel velká část trhu zneužívá její nepřesné definice ke klamání zákazníka. Občas si říkám, proč aktivovat vodu, když v samotném lůně přírody můžeme nalézt dostatek vody a pramenů s léčivými vlastnostmi. My lidé, co se považujeme za pány tvorstva, jsme z větší části tvořeni vodou. Je pro nás nenahraditelná. Bez ní bychom nežili. Tu obyčejnou vodu používáme denně, často jí plýtváme, nevážíme si jí a bereme ji jako samozřejmost. Přitom se může lehce stát, že její zdroje vyschnou a budeme ji muset platit zlatem, stejně jako sůl v pohádce Sůl nad zlato ze sbírky Boženy Němcové.

*********************************************************************************************************

Kresbu jsem nazval Živá voda a vizuální předlohou lesní žínky, která chrání vodní zdroj, se stala Veronika Míšová. Děkuji, Veroniko!

Jarda Sklenář