Valkýra Astrid a koza Helga

V hlubokých lesích starodávné severské země, kde se stromy dotýkají nebe a větry vyprávějí staré příběhy, žila dívka jménem Astrid. Byla to mladá a odvážná bytost, která se zde připravovala na své poslání valkýry. Aby mohla být Astrid přijata mezi valkýry bojovnice, musela projít náročnými zkouškami a nejen prokázat svou oddanost bohům, ale i schopnost obětovat se pro větší dobro.

Astrid byla odhodlaná uspět a stát se vyvolenou. Jednou ze zkoušek byla její schopnost boje a obrany v soubojích s dalšími valkýrami nebo simulované bojové scénáře, v nichž musela předvést svou sílu, obratnost a strategické myšlení. Dále byla vystavena situacím, které testovaly její odvahu a schopnost jednat v nebezpečí. To se týkalo například odvádění padlých bojovníků z bitevního pole během zuřící bitvy, kdy valkýry musí ignorovat vlastní strach a plnit své poslání.

Jedna z posledních zkoušek se zaměřovala na moudrost a schopnost rozhodování, kdy mohla být mladá valkýra vystavena morálním dilematům a zvláštním situacím. Ty mohly zahrnovat rozhodování o osudu padlých bojovníků a správnosti jejích rozhodnutí, odvést je do Valhally.

Její zkoušky probíhaly úspěšně až do dne, kdy se před ní objevila poslední zkouška. Byla to zkouška rituálního obětování živého tvora, která měla demonstrovat její oddanost bohům a svému poslání. Mělo se jednat o oběť zvířete, která by ji přinesla božské požehnání a podporu.

Jednoho chladného rána, kdy se hustá mlha ponořila do všech koutů temného lesa, byla Astrid poslána do starého lesního chrámu ke knězi, kde se měl konat obřad oběti. Uprostřed chrámu smutně stála stará koza jménem Helga, která měla svou obětí na oltáři přinést požehnání od bohů. Astrid se lehce dotkla s ostrých nožů zavěšených na zádech, avšak necítila, že je správné obětovat Helgu. Pocítila hluboký soucit se starou kozou, která se zdála být tak klidná a smířená se svým osudem.

S bušícím srdcem se Astrid statečně rozhodla postavit proti tradičnímu zvyku. Místo toho, aby provedla krvavou oběť, její mysl začala hledat jinou cestu, jak nezabít Helgu a neztratit přitom přízeň bohů. Věděla, že musí nalézt rovnováhu mezi lidskými tradicemi a lidskostí. Požádala kněze o odklad poslední zkoušky a odhodlaně se vypravila na dalekou pouť ke starodávnému stromu Yggdrasilu, který spojoval svět lidí se světem bohů. Tam se dlouho vroucně modlila k mocným bohům, aby našli jinou cestu ke smíru a porozumění.

Její prosby byly nakonec vyslyšeny a bohové přišli s návrhem. Namísto oběti měla být koza Helga uznána jako posvátná bytost, která bude mít důležitou úlohu při obřadech a rituálech, udržujících rovnováhu mezi světy. Potěšená Astrid se vrátila do lesního chrámu a před kněze předstoupila s důstojností a respektem. Vyprávěla mu o dohodě a o novém postavení Helgy jako posvátné bytosti. Kněz, ohromen Astridinou odvahou a moudrostí, s dohodou souhlasil a požehnal ji. Astrid složila zkoušky a stala se uznávanou Valkýrou, která dokázala měnit osud a hledat cestu smíru.

Jejich příběh se stal legendou, která se vypráví mezi lidmi i bohy, připomínající sílu odvahy, moudrosti a lidskosti. Od té doby byla koza Helga uctívána jako posvátná bytost, symbolizující mír a porozumění mezi světem lidí a bohů. Namísto obětování živých tvorů se začaly pořádat slavnosti, během kterých se lidé shromažďovali u oltářů bohů, aby je zdobili květinami, ovocem, obilím, medem a dalšími dary přírody. Těmito dary symbolizovali vděčnost a respekt k bohům za jejich ochranu a hojnost.