Míjení od Petry Knotkové

Setkali se dva motýli.

Jeden druhému vyprávěli příběh.

"Moc dlouho putuji světem, sám a sám.

Hledám motýlí ženu s křídly jako jasná nebesa,

útlým pasem a tykadélky stvořenými pro lásku.

Ženu, která bude cítit jemné chvění rostlin, slyšet jejich píseň.

Ženu, jejíž něha rozezní celou louku."

A pak jí povídal o všech těch ženách, které potkal na své cestě.

Jejich křídla se ztrácela v šedi nebo v záplavě křiklavých tónů,

květy klesaly pod jejich tíhou.

Okřídlené ženy létaly loukou jako blýskavice.

A ona, s nebesky jasnými křídly,

pasem jako hedvábná nit a láskyplnými tykadly,

seděla naproti němu uprostřed louky, dojatě rozechvělé její něhou.

Vyprávěla o tom, jak létá světem a hledá motýlího muže,

který by slyšel sladkobolnou květinovou píseň

a vnímal sotva znatelný tep rostlin.

Vyslechli své příběhy a odletěli.

Každý jinam. Každý za svým snem.

Možná nevěřili, že sny se mohou splnit.

Možná byli jen neuvěřitelně hluší a slepí, kdo ví.

Nebo snad toužili hledat a ve skutečnosti si ani nepřáli nalézt.

Netušili, že během kratičkého okamžiku se jim mohl změnit celý život.

Poslední zprávy říkají, že oba stále létají a hledají.

Až přijde jejich čas, odejdou ze světa s pocitem marnosti a lítosti.

Nepotkali svého motýla...