Jak se stavělo město bohů
Dávno, pradávno, v dobách kdy byl svět ještě čerstvě stvořen, se bohové rozhodli, že vysoko nad nebesy vystaví nádherné město, jemuž nebude rovno. Dali mu jméno Ásgard. Město vzkvétalo a každé další stavení bylo krásnější než to předchozí. Stavbu Ódinova paláce si ponechali až nakonec, protože měl být ze všech staveb největší a nejúžasnější. A také byl. Pojmenovali ho Gladsheim, domov radosti. Obehnán vysokou kolovou hradbou chránil síň hrdinů, zvanou Valhala, kde šťastně žili padlí bojovníci až do skonání věků. Ochrany bylo třeba, jelikož obři se neustále snažili vši svoji silou škodit nejen bohům, ale i lidem, o které se bohové starali. Časem si bohové uvědomili, že stávající ochrana nestačí a město potřebuje pevné hradby, jež by je ochránily před obry.
A tady začíná další z podivných příběhů, které se snažím zaznamenat ve svých kresbách.
Jednoho dne se u paty duhového mostu, vedoucího do Ásgardu objevil silný muž s tvrzením, že je stavitel co staví pevné věže a nedobytné hradby. Přesvědčoval bohy, že jim vystaví mocnou pevnost okolo města, pokud mu za odměnu dají za ženu bohyni lásky Freju a nádavkem k tomu Slunce i Měsíc. Bohové chtěli odmítnout, ale lstivý Loki je přemluvil, ať cizinci uloží takovou podmínku, že nebude s to ji splnit. Určili mu, pro běžného smrtelníka nesplnitelný termín, do kterého měl úkol splnit, aniž by hradbám chyběl jediný kámen. Cizinec nakonec na dohodu přistoupil s tím, že si vymínil pomoc od svého koně Svadilfariho.
Když stavba začala, bohové s úžasem přihlíželi, jak rychle jde silnému cizinci práce od ruky a jak se opevnění zdvíhá každým dnem výš a výš. Časem pojali podezření, že takto velkou silou může vládnout jen obr a že kůň je kouzelný. Když se stavba hradeb blížila ke konci, vše nasvědčovalo tomu, že cizinec termín splní a odvede si Freju do Jötunheimu. To nemohli bohové připustit a zatlačili na Lokiho, aby svůj podlý plán zvrátil v jejich prospěch. Proradný Loki tedy vymyslel další lest. Když už zbývala dostavět jen brána, proměnil se v půvabnou klisničku a svedl obrova koně. Odcválali spolu daleko od hradeb, které tak zůstaly nedokončené. Rozzuřený obr se změnil do své pravé podoby, a když se chystal zničit zářící město bohů, Thór učinil přítrž jeho zlobě jedinou smrtící ranou.
********************************************************************************************************
Ásové tedy získali hradby zdarma, ale tímto náš podivný příběh nekončí. O pokračování se postarali obrův kouzelný kůň Svadilfari a Loki v roli klisničky. Co se z jejich spojení zrodilo, o tom někdy příště.
Jarda Sklenář