Cernunos

Rohatý bůh Cernunnos je často zobrazován uprostřed divokých zvířat s jeleními parohy a s rozježeným plnovousem, který zdůrazňuje jeho zvířecí tvář. Jako vládce divokých věcí mohl být pro některé starověké Kelty velmi dobře bohem lovců a zároveň také bohem plodnosti, protože divočina byla často považována za místo zrodu veškerého života. Rohatý bůh jako rok stárnul stejně, umíral v zimě, aby se na jaře opět zrodil a znovu probudil zemi s bohyní matkou. Vzhledem k tomu ho mohla některá keltská náboženství uctívat současně jako boha podsvětí a ducha znovuzrození. V některých tradicích je viděn jako bůh smrti a jeho zpěv tiší mrtvé na jejich cestě do duchovního světa.

Se svými mocnými parohy je Cernunnos ochráncem lesa. Je bohem vegetace a stromů ve svém aspektu jako Zelený muž a bohem chtíče (plodnosti) ve spojení s Panem, řeckým satyrem. Samotný původ Cernunnose je záhadou. Především proto, že jako ochránce lovu a zároveň i lovené zvěře je božstvem jedné z nejstarší lidské činnosti. Už v dobách neolitických šamanů byl lov považován za posvátný akt a s vyobrazením záhadných rohatých postav se můžeme seznámit na stěnách hluboko v jeskyních pravěkých lovců. Všudypřítomné postavy obdařené rohy, jsou v historii dobrým ukazatelem toho, že divoká rohatá božstva byla hojně uctívána a často spojována se zvířaty a divočinou.

*********************************************************************************************************

Sláva Cernunnovi, Paroháči z lesů

přijď k nám, pane, voláme tě!

Rozdmýchej v nás zemskou víru,

a lásku k dobrodružství života!

Veď nás, budeme tě následovat,

divokým lesem i širou plání,

kde nejtemnější z Sídhe,

vzývají v temnotě noci,

v objetí Mystérií!

Nema!

Jarda Sklenář