Cernunos

Vánoční svátky jsou přede dveřmi a jak jistě víte, Vánoce vychází z tradic zimního slunovratu. A včerejší den a noc se odehrály ve znamení návratu slunce. Zimní slunovrat je možno chápat také jako den naděje, neboť slunce začíná posilovat svou moc a dává tak příslib nového života. 

Staré legendy praví, že Keltové považovali zimní slunovrat za den, kdy se narodil, nebo spíše znovuzrodil, sluneční bůh Belen, syn Bohyně a rohatého boha Cernunna. Toho času Cernunnos opětovně povstává, aby připravil vládu pro svého syna. V temnotě, hluboko v zemi porodí Bohyně Cernunnovi v nejtišší ze všech hodin znovuzrozené dítě - syna Belena....

Dračí vejce

Již jako kluk jsem rád maloval draky. Dokonce jsem i věřil tomu, že tato mýtická stvoření nebyla vytvořena jen lidskou představivostí. Tak jako tak, na otázku, zda draci skutečně existovali, nemáme jednoznačnou odpověď. Už jen skutečnost, že se vyskytují v mytologiích téměř každé kultury, které se vzájemně nepropojovaly, naznačuje že draci existovat mohli. Uctívali je Aztékové, své místo mají v řeckých bájích a pověstech nebo u Vikingů, nemalou roli hrají v čínské mytologii. 

Například u Keltů drak spojoval nebe se zemí a byl strážcem vstupů do jiných světů. V keltské kultuře byli draci strážci znalostí a moudrosti, které měly sílu proroctví. Byli to vysoce ceněná stvoření a jejich důležitost lze vidět v mnoha starověkých artefaktech a skriptech. V umění byly dračí ocasy obvykle namalovány tak, aby vytvářely nekonečný kruh, který představoval keltský strom života. V keltské astrologii zase drak představuje jedno ze znamení a zelený drak v keltské kultuře měl moc očistit a darovat nový život... Co si o tom myslíte vy, věříte na draky? 

Šamanka

Minule jsem zde vložil přípravnou kresbu k tomuto oleji doprovázenou textem o silovém zvířeti. Dnes jen krátce další podněty, co mě inspirovaly k namalování obrazu.
*********************************************
Ve slovanském světě je medvěd chápán jako král lesa, který chrání a pečuje o všechnu faunu, flóru a les samotný. Ve slovanské mytologii na sebe bere bůh úrody a dobytka Veles podobu medvěda a disponuje stejnou mocí. Veles je také bohem magie, věštění a podsvětí.

U severských Germánů se setkáváme s obávanými medvědími válečníky – takzvanými berserkery. Slovo berserker se nejčastěji překládá jako "medvědí košile". Berserkové bylo označení pro bojovníky evropského severu, kteří před bitvou upadali do jakési bojové extáze, necítili bolest a vyznačovali se zběsilou zuřivostí v boji. 

Freyr

Dnes venku leje jako z konve, nicméně oslavy gaelského svátku počátku sklizně pšenice a ječmene jsou od včerejška v plném proudu. Lughnasadh je zasvěcený slunečnímu bohu Lughovi a souvisí se slavnostmi dožínek, první velkou sklizní v roce. Je to čas, kdy můžeme oslavit síly života v podobě plodů země a naší práce.
Letní svátek je zasvěcen vegetačním bohům a bohyním země, slunce, úrody a plodnosti. Svoji olejomalbu jsem zaměřil na severského boha Freye, vládnoucímu Álfheimu, zemi světlých elfů. Freyr je dárcem bohatství, ovládá plodnost země a přináší dobré počasí, jemné deště a sluneční svit. Stejně jako jeho sestra Freya (bohyně lásky), je spojován se sexuální magií a magií plodnosti. Freyr může pomoci probudit mužné touhy, sílu bojovat a je mocným ochráncem proti temnotě, protože jedním z jeho atributů je slunce. 

Nebelheim 

Jeden z kořenů prastarého stromu Yggdrasilu mě zavedl do země mlhy, kde jsem krátce nakouknul do jakéhosi ledového království. Obraz, který z toho vznikl, dostal název - Niflheim, domov mlhy. Ve skandinávském bájesloví se jedná o temné království zimy a tmy, které zůstává zahalené neustálou všepronikající studenou mlhou. 

Niflheim protíná ledová řeka Éhlygar a studna smrti Hvergelmir. Z této studny vytéká dvanáct ledových proudů, z nichž vznikl první život. Je hlídaná drakem (či hadem) Nidhöggem, který je považován za pána Země ledu. Symbolizuje zdroj všeho zla na světě, neboť se ovíjí kolem Stromu světa a ohlodává jeho kořeny ve snaze co nejvíce ho poškodit. Toto ohryzávání vyvolává zemětřesení.

Léčitelka Eir 

Starší Edda se zmiňuje o magickém kopci Lyfjaberg, což v překladu znamená, něco jako Hora uzdravení. Na tomto tajuplném místě dlí společně s bohyní Menglödou devět dívek, které mají dar přinést nemocným zdraví. Říká se, že léčitelky z hory ochrání a poskytnou pomoc každému, kdo je uctívá a přináší jim oběť. Za nejlepší léčitelku mezi nimi je považována bohyně Eir. Snad také proto si ji někteří současní pohané, zabývající se bylinářstvím a léčitelstvím, zvolili za svoji patronku. 

Malá čarodějka

Zítra nastane jedna z nejkouzelnějších nocí v roce. Na kopcích kolem měst a vesnic se rozhoří ohně; nastane večer čarodějnic. Kdo se trochu zajímá o tradice Keltů ví, že v tento magický večer začíná svátek, zvaný Beltine. Zapalování ohňů 30.dubna je prastará tradice a Keltové tím uctívali slunečního boha Belena. V předvečer svátku zhasínali všechny ohně s vírou, že v nich skončí vše špatné. A poté zapálili nové ohně, aby vše mohlo začít čisté a neposkvrněné.

Na přelomu končícího jara a začínajícího léta, kdy je příroda již téměř probuzená, nastává období bujné vegetace, tepla a plodnosti, čas spojení Rohatého Boha a Paní ze Zelených Lesů. Je to nejvhodnější doba pro magii a očistné obřady, pro zakládání lesních a zahradních svatyní. Nezapomeňte odměnit i strážné duchy vašich domovů. A vzhledem k tomu, že Beltine je svátek radostný, zkuste jeho noc třeba prozpívat, protančit či zplodit potomstvo; je časem lásky. 

Menhirek 

u kořenů Yggdrasilu

(*13.1.1981)

Dnes jen krátce - "Kdyby nebylo vzpomínek, člověk by nevěřil, že byl někdy šťasten." 

(Božena Němcová)

Mímiho pramen moudrosti

A opět mě to přivedlo k podzemnímu pramenu u kořenů Yggdrasillu, který střeží moudrý vodní bůh Mími, tedy spíše jeho obrovská hlava. Již dříve jsem tu zmínil, že bůh Odin s Mímim vyměnil své levé oko za napití z pramene, čímž získal nesmírnou moudrost. Ale to bylo až potom, co Mími o svoji hlavu přišel, kdy byl poslán k Vanům jako výměna mezi válkou unavenými větvemi božských rodin. Vanové se však z nějakého důvodu cítili podvedení, usekli proto Mímimu hlavu a poslali ji zpět Ásům. Ódin hlavu poté za pomocí čarovných bylin oživil, vrátil jí řeč a začal se s ní radit. Nakonec ji umístil k pramenu pod kořenem Yggdrasilu v Jötunheimu.
*******************************
Obraz s valkýrou rozvíjí moji představu tohoto magického místa. Valkýry byly Odinovy válečnice, které vybíraly na bitevních polích duše padlých bojovníků hodných Valhaly a měly dar proměnit se v půvabné labutě. Však také bývají spojovány s labutími ženami. 

Na hranici Jötunheimu

Jednou z devíti říší světového stromu Yggdrasilu je Jötunheim, domov starověké rasy Jötnarů. Jeho obyvatelé, obři a trolové, byli v neustálém rozporu s božským Ásgardem a donekonečna s nimi sváděli urputné boje. Říše obrů byla nehostinná krajina, které vládly hluboké ponuré lesy, temné jeskyně a zasněžené horské štíty, kde zima nikdy neuvolňuje své sevření. A uprostřed rozeklaných skal se vinul jeden ze tří mohutných kořenů Yggdrasilu, u něhož se nacházela Mimirova studna, jejíž vody dávaly moudrost každému, kdo se z ní napil. Mezi další pozoruhodná místa říše patřila pevnost Utgard, někdy považována za hlavní město obrů, zasněžené hory Thrymheimu, rodiště bohyně Skadi a veliká řeka Vimur.
Ze starých příběhů poetické Eddy víme, že se nejvyšší bůh Ódin vypravil do Jötunheimu hledat moudrost. U Mimirovy studny, ukrytou hluboko v podzemí mezi kořeny stromu Yggdrasilu, musel za získání vědění obětovat jedno své oko, neboť vše má svoji cenu. Zde také zjistil, kolik toho ještě neví a co vše musí ještě poznat. Studnice moudrosti hrála klíčovou roli v severské tradici. Obr Mimir z ní pil již od svého raného mládí a později se stal jejím strážcem. Svou moudrostí si získal přízeň Ódina, který často podnikal cesty do říše obrů, aby Mimiho navštívil a poradil se s ním o záležitostech minulých i budoucích.
Cesty do Jötunheimu však byly velmi nebezpečné a poutníci se museli mít na pozoru. Jötnarové, jako nejhorší nepřátelé bohů a lidí, si své panství bedlivě střežili. Vetřelce ve své říši neviděli rádi, vždyť tajemství zde ukrytá, měla spatřit světlo světa až při jeho zániku. Věštby naznačovaly, že řada událostí vedoucí ke konci všech věcí během Ragnaröku, bude mít svůj počátek v Jötunheimu, který jednoho dne vypustí svá monstra do světa, aby ho zničil. 

Panna a jednorožec 2

*************************************

(† 12.4.2019)

Dnes je tomu už druhý rok co její nádherná duše odešla na podivuhodná místa, kde se bájné bytosti stávají opět realitou
************************************* 

Panna a jednorožec 1

Tematicky jsem se tentokrát v mytologii zaměřil na symboliku jednorožce v magii. Toto nádherné mýtické stvoření sněhově bílé barvy, podobné koni s dlouhým rohem uprostřed čela, zná z pohádek jistě každý z nás. Údajně se vyskytoval ve všech lesnatých oblastech severní Evropy. Malá hříbátka se rodila se zlatou srstí a až v dospělosti se srst měnila do stříbrna a pak do bíla. Jednorožec byl velice plaché zvíře, mající v lásce spíše ženy než muže. Jeho hbitost a rychlost mu umožnila unikat všem pronásledovatelům. Jediným způsobem, jak jednorožce ulovit byla sladká vůně panny, která ho dokázala zmámit natolik, že jí položil hlavu do klína.
Jednorožec představuje čistotu a ochranu, symbolizuje panenství, nevinnost a uzdravení přírody. Však také jeho roh byl pokládán jako uznávaný lék proti nemocem. Kouzelníci a léčitelé, kteří poznali magické schopnosti jednorožců, jejich roh, krev a žíni využívali do různých hůlek, lektvarů a léčivých odvarů.

Věřím, že jednorožci nebyli jen výplodem našich fantazií... Možná jste si všimli, že je popisuji v minulém čase. Asi je to tím, že lidstvo stále víc vnímám jako rasu, která je schopna vyhubit a zničit cokoliv dobrého na této planetě. A léčivý roh jednorožce byl příliš velkým lákadlem, které mohlo způsobit jeho vyhubení. Přesto v koutku duše věřím, že někde hluboko v lůně nedotčené přírody, kde vládnou tajemství lesní říše, se možná pod rouškou temné noci prochází u lesní tůně jednorožec". 

Sluneční totem

Obraz je zaměřen na zítřejší oslavu letního slunovratu. Začátek léta nám slibuje příchod životodárného tepla, sklizeň čerstvých potravin a obecně kypícího života. Lidé již odedávna uctívali slunce, čímž mu chtěli vyjádřit úctu a radost z úrody a sklizně. Léčivou sílu Slunce, která vrcholila v den slunovratu, si vážili v minulosti i Keltové a považovali ho za triumf slunečního boha Mabona, který se zrodil o zimním slunovratu, poté o jarní rovnodennosti porazil temnotu a nyní může neomezeně vládnout. Sluneční světlo podporovaly zapálené posvátné hranice, aby se moc světla udržela i přes noc.

A pokud nejsme zrovna na nějaké akci oslavující slunovrat, jak ho můžeme slavit? Třeba se vypravit do lesa na sběr léčivých i posilujících bylin, protože mají mít největší účinky. Provozovat milostná kouzla nebo hledat bájné zlaté kapradí, poněvadž se otevírají brány mezi světem živých a světem mrtvých. Můžeme zkusit vyčistit nějakou studánku. Tato moc je totiž spojována s uzdravující silou vody. Oltáře zasvěcené Slunci se proto často nacházely v blízkosti pramenů a studní. Tyto svatyně byly podle některých archeologů umísťovány do krajiny na základě astronomických poznatků a byly často součástí hradiště. Prostě slavte příchod léta a užívejte sluníčka jak nejlépe umíte:) 

Undiny

Už od raného starověku se v mytologii Evropy zachovaly pověsti a příběhy o vílách, magických bytostech ženského pohlaví, obývajících hluboké lesy a možné bylo se s nimi setkat i v řekách, rybnících, potocích, jezerech a vodních tůních. V dřívějších dobách se lidé báli všeho nadpřirozeného a hlavně toho, co se nedalo logicky vysvětlit.

Víly jsou krásná stvoření a mohou být dobré ale i zlé. Stejně jako lidé. Co se stane, když se setkáme s vílou a jak je poznáme? Mohou se nám zjevit jako překrásné panny s dlouhými vlasy. Jejich těla jsou lehounká. Oděny mohou být do bílých jemných šatů, průsvitných a tenkých jako pavučina. Jejich hlasy mají hypnotickou moc a není radno se jim poddat. Každopádně by se smrtelný člověk měl mít na pozoru. Někdo věří, že se s takovou vílou již setkal, další, že žijí mezi námi, jiní zase tvrdí, že je to jen výplod fantazie. Co vy? Setkali jste se již s vílou? 

Mosty duší 

Moderní badatelé, zkoumající posmrtné stavy tvrdí, že po smrti přicházíme do plazmatické podsvětní říše, Helu, a po výstupu z tunelu do říše světelné, Ásgardu. Jejich výzkum je sice v plenkách, ale kdo ví, jak to všechno je

Jeden z pomyslných mostů spojujících tři světy (tři úrovně bytí), je v severské mytologii pojmenován jako Bifröst. Spojuje Midgard, zemi lidí, s Ásgardem, sídlem bohů. Nám pozemšťanům se Bifröst jeví jako duha, po níž kráčejí bohové. Zdá se nám, že most se dotýká nebe a země. Další most Helweg (Niflweg) vedoucí z Midgardu do Helu (světa mrtvých) ční nad vodnatou sférou a říká se, že po něm lze přejít cestou do podsvětí. Já osobně vnímám Hel jako říši lásky, kde se všechno spojuje se vším a splývá v jednotě. Tato moje představa, vyjádřená obrazem Mosty duší, je pokračováním minulého obrazu Hora uzdravení.