Povídání s malířem a výtvarníkem Jaroslavem Sklenářem

Jak ses dostal k malování? Máte to u vás doma v krvi, nebo jsi byl první?

"Domnívám se, že určitý talent k malování má snad každé dítě, když se mu ocitnou v rukách pastelky nebo štětce. Záleží jen na okolnostech, na rodičích a na schopnosti rozvinout v prostředí, v němž se nachází, svůj talent. Já jsem jako dítě měl štěstí na tvořivou rodinu. Babička se živila jako modistka klobouků, dědeček maloval obrazy, otec modeloval letadla a mamka fotografovala. Na své umělecké začátky si dokonce i pamatuji. Byly mě asi tři roky a mamka mě s oblibou fotila, jak sedím na kakáči a buď přitom vylizuji velký hrnec se sladkou polevou, nebo držím v ruce pastelky a něco tvořím. V té době to byly většinou různé symboly a znaky, jejichž význam jsem chápal snad jen já. Později se obrázky stávaly mým dětským hřištěm, které mě umožnilo vstoupit branou do země fantazie a her, postrádajících hranice a omezení. Nicméně k důkladnějšímu zaměření na kreslení mě přivedl můj dědeček, který se vášnivě věnoval akvarelu, výrobě vlastních pohlednic a přání. V jeho době velice populární záležitost. Jako malý kluk jsem mu sedával na klíně a fascinovaně sledoval, jak dokázal jedním tahem namalovat kočku, kohouta, prase a další zvířátka. A já to po něm opakoval, stále znovu a znovu, dokud jsem to nezvládl tak jako on. A pak už jsem jen bez dechu pozoroval, jak ostrou břitvou vyřezává do kartonu pohlednice plastické květy a štětečkem namočeným v akvarelu, dokončuje své mistrovské dílo. "

Zmiňuješ dědečka. Kdo další měl na tebe vliv a jak se to projevilo ve tvém životě?

"Dědeček umění miloval. Byl sběratelem různých uměleckých knih o malířích, které dnes už ani neseženete a v nichž jsem nacházel prvotní inspirace. Z knižní sbírky mě nejvíce oslovily encyklopedie Josefa Mánesa a Mikoláše Alše. Kresby ve Špalíčku od Mikoláše Alše mě provázely snad celým dětstvím. Jeho odkaz mě natolik ovlivnil, že ve mně mohl probudit jakousi národní hrdost či uvědomění si svého domova. Bylo to takové mé osobní samostudium, které předcházelo studiu na Umělecké průmyslovce. Po jejím absolvování jsem skončil u rýsovacího prkna ve fabrice, což mi ovšem nevadilo, neboť při pracovním tempu jaké tam panovalo, jsem měl spoustu času pro vlastní tvorbu. A zde jsem naplno mohl rozvinout své studium Alšova zdobného písma, neboť ve fabrice s několika tisíci zaměstnanci se stále něco slavilo a básně oslavenců bylo třeba doplnit ilustrací a pěkným textem."

Co tě nejvíce zaujalo na Alšově písmu?

"Proč mě Alšovo písmo tak zaujalo? Alšovy kresby zde ukazují nejen na jeho osobitý styl, ale i na šťastné spojení ilustrace a textu. Samotné kresby, mistrně provedené tuší nebo uhlem, byly možná částečně zidealizované, ale přesto značně demonstrativní v zobrazení světa a jeho chápání na přelomu minulého století. Jeho písmo bylo sice svérázné, ale s ilustracemi ladilo natolik, že se stalo nedílnou součástí obrázku. U takzvaných iniciál (počáteční písmeno textu) bylo pak obtížné určit, kde končí iniciála a začíná ilustrace. A já mám dodnes rád obrazy doplněné textem. Proto také, když něco vložím na internet nebo vystavím v galerii, snažím se o textovou legendu, objasňující záměr díla."

Na co při malování myslíš? Necháš se unášet inspirací a fantazií, nebo máš představu, co chceš namalovat?

"Dřív jsem se nechával před prázdným plátnem volně unášet fantazií a pak cosi vzniklo. Dnes už mě to neuspokojuje, snažím se dát tomu, co dělám, nějaký smysl. Vzhledem k tomu, že se zaměřuji na severskou pohanskou mytologii, pokouším se předem vše důkladně promyslet nebo prostudovat historické prameny. Samozřejmě tu hraje roli také nějaký nápad a prvotní inspirace. Každopádně má snaha směřuje k tomu, abych svoji tvorbou lidem připomenul, odkud pocházíme, co je našim dědictvím a jak důležité je vzkřísit staré zvyky, které ještě dožívají nebo které lidé znají alespoň z vyprávění našich babiček."

Kromě malování a kreslení se ještě zabýváš i fotografií, respektive přírodní fotografií. Jak ses k tomu dostal a jaké místo má fotografie v rámci tvé tvorby?

"V době, kdy ještě fotografování zrcadlovkou nebylo módní záležitostí, se staly mou vášní a koníčkem výpravy za světlem. Takovým kvalitním učebním doplňkem malířské tvorby. Pomohly mi nejen více porozumět kompozici, světlu a barvám, ale rozezněly ve mně jakési poetické vnímání světa, které se pak v obrazech projevilo snovými ději a magickými barvami, díky nimž může divák tiše vejít do svého nitra bez zaklepání. Rád svoji tvorbu řadím do cyklů nebo kolekcí. Motivuje mě to zaměřit se na určité objekty nebo vyhledávat konkrétní věc. Jednou z mých srdečních záležitostí byl cyklus fotografií a později i obrazů pod názvem Brány ticha. V souboru experimentálních fotografií jsem se zamýšlel nad skutečností, že naším stálým průvodcem na tomto světě je tajemství. Vždyť uvnitř naší bytosti existuje vnitřní tichý svět, plný myšlenek, které prostřednictví slov proměňujeme ve zvuk a z neviditelného činíme viditelné. Ve své podstatě jsou slova nerovná zrcadla, která zachycují podobu našich myšlenek. Mají-li objevit tajemství skrytá v našem nitru, potřebují být posílena tichem a samotou. A tak se snažím uniknout ruchu velkoměsta výpravami do přírody. Meditace v tichu samoty, uprostřed spřízněných stromů se všeobjímající energií, mi umožňují lépe nahlížet pod povrch věcí a událostí. Poté se vracím do ateliéru a své dojmy předám plátnu."

Jardo, mnozí z našich čtenářů znají tvé kresby se severskou tematikou, s runami nebo s menhiry. Kdy tě napadlo začít se věnovat pohanské tématice? Jak to přišlo?

"Když se nad tím zamyslím, než jsem se pohanskou tématikou začal zabývat vážněji, zajímal jsem se o jeskynní malby a rytiny. Zkoušel jsem se naladit na energie odkazu pradávných mistrů a svým vlastním výtvarným způsobem přiblížit či připomenout dnešním lidem tvořivé schopnosti našich prapředků. Abychom porozuměli smyslu nejstaršího umění, musíme si uvědomit, že bylo spjato s tehdejším životem; je zde zřejmá souvislost s rituálním obřadem, osvětlující společenskou a náboženskou strukturu lovecké společnosti. Zjistil jsem, že tyto překrásné malby a rytiny objevené hluboko v jeskyních na celém světě mají svoji vlastní řeč. Samy odpovídají na mnohé z otázek a přibližují nám život tehdejší společnosti. Snažil jsem se pochopit jejich smysl a sám jsem ho našel ve snaze svoji tvorbou oživit vzpomínku na čistou řeč malířství, za kterou považuji skalní malby prastarých kultur."

Kdyby sis měl vybrat některý z mýtů, který s tebou silně rezonuje, co by to bylo?

"Jako kluka mě fascinovaly staré pověsti, především příběhy o dracích. Později mě to přivedlo k četbě čínských bájí a tam jsem se poprvé dozvěděl o dračích žilách (geopatogenní zóny). Ve své fantazii jsem si představoval obrovského draka dřímajícího v podzemí, chrlícího oheň a kyselinu ve chvílích hněvu. V době, kdy se v mých obrazech začala uplatňovat kombinovaná technika, jsem se pokusil tato pásma dračích žil namalovat za použití přírodního materiálu. Kromě písku a juty se jejich součástí staly nejrůznější druhy lastur, dokonce i zkamenělin. Ty jsem si vykopal na "utajených" místech Moravského krasu, takže by se dalo říci, že některé mé obrazy po 360 miliónech let, sebou nesou pozůstatky energií Jurského moře. Ostatně totéž by se dalo tvrdit i o barevném písku, který se stal mým základním stavebním materiálem a vozil jsem si ho z Rudického lomu."

Mluvil si o různých typech energií a o menhirech. Co tě na nich nejvíc fascinuje?

"A právě zájem o geopatogenní zóny mě přivedl k bližšímu studiu menhirů. Je to kámen ve tvaru sloupu, který svým usazením na silové místo má "napíchnout" podzemní dračí žílu.Něco jako když se akupunkturní jehlou snažíme vyvolat určitou reakci v energetické dráze na lidském těle. U nás jich už moc není, ale třeba v takové Francii existují "zapomenutá" místa, kde se na polích zemědělců dodnes nacházejí kamenné sloupy. Zemědělci se jim snaží při orání vyhýbat, protože věří, že kdyby takový menhir poškodili třebas vyvrácením, nemuselo by se jim to vyplatit. Tyto obavy plynou z historických zkušeností předků, kdy poničením zasazených kamenů prameny vody v okolí, ztratily svoji sílu, políčka náhle vyschla nebo začala přinášet menší úrodu."

Použil jsi nějak tuto "energii menhirů" ve své tvorbě?

"Hodně mých starších obrazů jsou tématem zaměřeny na menhiry, dolmeny a kamenné kruhy. Já se však nechtěl spokojit jen s pouhým napodobením jejich tvaru, i když každý tvarvysílá určitou energii, přesněji řečeno tvaruje všudypřítomnou energii, která nás prostupuje.Svět tvarů je v neustálém kontaktu s naším organismem. Ať už tomu věříme či nikoliv, podvědomé vnímání slabých a silných energetických polí patří do naší lidské výbavy. Jejich působení na náš organismus je sice individuální, ale všestranný neboť zlepšuje či zhoršuje náš fyzický i psychický stav, což má vliv na naše zdraví, náladu a výkonnost. Mým stavebním materiálem v obrazech byl písek (křemík) různé protikladné struktury, do jehož energetické výměny bylo možné vložit informaci, na kterou se citlivě vnímající člověk mohl naladit. Vodivý křemík býval jednou ze složek magnetofonové pásky, na kterou se nahrával zvuk. No a pak jsem objevil sílu runových sekvencí."

A co runy? Zajímáš se o ně hlouběji? Jak bys charakterizoval svůj vztah k nim? Co pro tebe představují?

"Runy a jejich tajemství mě zajímaly již dříve, ale důkladněji jsem se jimi začal zabývat, až když jsem si uvědomil, že je mohu využít ve své tvorbě a posílit účinnost vyzařování pískových obrazů. Každá jednotlivá runa Starého Futharku má své neměnné číslo a lze je kombinovat do mocných spojení. Takto spojené runy můžeme zaměřit na konkrétní záměr. Například runová sekvence pro ochranu místa, rodiny, bohatství, štěstí, zdraví, bezpečnou jízdu atd. Moje sekvence obvykle ladí s námětem obrazu. Dlátem je vyrývám či vypaluji na zadní stranu obrazu a snažím se jim vtisknout příslušnou myšlenku. V samotných runách je ukryta nesmírně silná magická energie, která umí ochraňovat, ničit i léčit. Každá runa váže jiný druh energie. Ale pokud jim nevtiskneme myšlenku, přání či záměr, jejich účinnost bude mizivá. Domnívám se, že symbol dává jen takovou moc, jakou mu přisuzujeme. Je jen změtí čar, dokud do něj nevložíme myšlenku. Například kruh je jen kruhem, dokud mu člověk nevtiskne myšlenku nekonečna. Symboly malované do písku, ryté do kamene či dřeva nebo jen nakreslené na papír je potřeba spoutat a nasměrovat."

"Znám přátele, kteří si každý den najdou chvíli času pro pravidelný rituál. Zapálí svíčku na oltáři, provedou modlitbu k patronům a pak se začnou zabývat svými každodenními záležitostmi. U mě je to trochu jiné. Nejen ateliér, ale každá místnost mého domova je zaplněna obrazy s runovými sekvencemi. Jsem obklopen runami po celý den, kdy tvořím, spím či medituji. Samozřejmě, že nejraději medituji v lůně přírody, ale i tvorba v atelieru je svým způsobem meditací. Pokud se tedy netoulám někde venku, věnuji své tvorbě až 15 hodin denně. Rituály provádím nepravidelně, stejně jako výklad run, když si potřebuji ujasnit cestu či rozhodnutí něco změnit. Věřím, že na základě svobodného rozhodování můžeme z větší části měnit a ovládat svůj osud. A že používání run se může stát cestou do oblasti vědomí, která přesahuje těsný rámec materialismu. Kontakt s runovým věštěním chápu i jako jistý druh meditace, která mě vybízí, abych se nad sebou a svým životem hluboce zamyslel."

Podělíš se s námi, co za své další projekty chystáš do budoucna? Nedávno jsi vydal vlastní runové karty.Máš nějaké nové nápady nebo výstavy?

"Na konečné verzi karet jsem pracoval asi tři roky a chápu ji spíše jako sběratelskou záležitost. Jako obrazový doplněk k vlastnímu vykládání run, které vychází z tradičního výkladu, tzn. metáním na plátno nebo vytahováním vlastnoručně vyrobených dřívek či kamenů s vyrytými runami. Jen tak je možné se přímo napojit na runovou energii. V tuto chvíli by již karty měly být k dispozici zájemcům. Další projekt, který jsem si stanovil do budoucna, se bude zaměřovat na devět světů bájného stromu Yggdrasilu a jeho obyvatele. Kořeny stromu se nacházejí v podzemním světě bohyně Hel, strom poté prorůstá světem lidí a jeho nejvyšší výhonky sahají až do světa bohů. A všechny říše jsou propojeny cestami, po nichž kromě bohů, mohou procházet i zkušení šamani. Jsou obydleny nespočtem různých bytostí, takže budu mít spoustu inspirace k tvorbě."

Máš něco na srdci, co bys chtěl vzkázat našim čtenářům?

"Mýty a legendy z předkřesťanského období jsou nám dodnes zdrojem moudrosti našich pohanských předků. Můžeme z nich čerpat poznání, jak pojímali svět a vesmír, jak si představovali svou úlohu v něm, jakých hodnot si vážili a jakým jednáním naopak pohrdali. Na rozdíl od nás, lidí moderní a technologiemi přesycené doby, byli mnohem blíže přírodě a jejímu chápání než my, a proto má stále smysl se k těmto příběhům vracet. A já se to budu snažit ve svých obrazech připomínat. Neměli bychom zapomínat na své kořeny, ať již vyrůstají odkudkoliv a na řeč, kterou nám naše matky zpívaly ukolébavky, nezapomínat na slova, kterými nám naši otcové ukazovali cestu životem, ať byla jakákoliv.Měli bychom si uvědomit, že věci a události kolem nás jsou jako symboly. Každá věc o něčem vypráví, když umíme naslouchat srdcem. Kameny přinesené z cest, u kterých je možné vycítit vibrace míst, kde po staletí ležely, krása a vůně květin, připomínající pocity bývalých radostí a smutků, nekonečný koncert cvrčků, zase křehkou nejistotu přítomného okamžiku. Mizející oblak na modré obloze, nás může přivést k zamyšlení nad pomíjivostí všech věcí na této planetě, a blikající hvězdy probudit touhu po poznání a pochopení smyslu života."

Děkuji moc za rozhovor!

Šárka Sedláková